Naše rasa ač s vysokým náskokem byla donucena k válečným aktivitám rasami na 2. a 3. pozici (Daganiané a Manariané), které se dohodly a rozhodli se naší rasu vyhladit. S velkou pompou a sebe oslavováním tyto rasy prohlašovali své vítězství za jasné, zatímco my, Tauri, roztočili kolesa války. Naši diplomaté zaktivovali své komunikační linky na další nezainteresované rasy a snažili se vyjednat vyrovnání tohoto velkého nepoměru zdrojů mezi námi a útočníky. Kolesa naší ekonomiky přešli z většiny na válečnou výrobu, byl omezen obchod a další ne nezbytné výdaje.
Výsledkem naší excelentní diplomacie byly přísliby ras Athosian, Sateda a Gen. Rasa Athosianů se zavázala k vypovězení války rase Manariané, rasa Sateďané pak k tomutéž vůči rase Daganianů. Rasa Gen, která té doby zaměřená na ničení a plenění cizích světů, přislíbila vypovězení rase Manarian jen za účelem vystrašení této rasy, tedy aby se Manariané zaměřili více do obrany a neměli proti rase Tauri až takové výhody. Ekonomika naší rasy ve velice krátké době vychrlila miliardy naquadahu, který následně posloužil k velkému zbrojení, jehož objem překonal i nejhorší možné scénáře našich nepřátel. Vedení rasy následně rozhodlo, že se rasa nebude orientovat pouze na ubránění svých pozic, ale že přejdeme do protiútoku a dáme nepříteli ochutnat jejich vlastní medicínu.
Stalo se však nemyslitelné. Rasa Athosianů porušila svůj závazek a nevypověděla válku rase Manarian a rasa Sateda prozměnu zbaběle podepsala příměří a smlouvu o neutočení po pár hodinách bojů. V této kritické situaci, kdy jsme opět čelili velké přesile došlo k zásadnímu rozhodnutí: „Vypusťte Bakera.“ (ne Krakena, Baka Ničitele). Toto rozhodnutí v kombinaci s precizní obranou vlastních území způsobilo obrat v dosavadním průběhu války. Do té doby jsme se pouze bránili s minimálními ztrátami na území a jednotkách.
Miliony nepřátelských jednotek byli ničeny naší neprostupnou obrannou sítí a mezitím se schylovalo k nezbytnému. Bak Ničitel se pomalu přesouval na území rasy Daganian. Třetí den války to započalo. Bak spustil. Rasa Daganian náhle poznala účinky absolutní destrukce uvnitř svého území a jejich odhodlání ke zničení Tauri náhle pominulo. Stáhli se absolutně do obrany proti Bakovi, kterému směle asistoval náš nepříliš aktivní přírůstek WarHammer. Během jednoho dne se našim rasovým ničitelům podařilo rozložit aktivitu i obranu rasy Daganian, což vedlo k nevyhnutelnému. Rasa Manarian, která bez podpory rasy Daganian prakticky přestala podnikat pokusy o napadení našeho území, zřela onu destrukci na území Daganianů a rozhodla se ukončit jejich nestydaté pokusy o zničení impéria Tauri a nabídla mír a následně smlouvu o neútočení. Vedení rasy se tehdy rozhodlo, že je lepší zacílit se tam, kde se daří a nesnažit se trestat všechny zbabělé agresory.
Díky aktivitě a několika rozhodnutím naší rasy jsme si při obraně našich výsostných území výrazně polepšili na úkor agresorů. Zejména na úkor rasy Daganian, s níž jsme vedli válku po delší časový úsek, než s rasou Manarian. Výsledkem bylo ubránění a posílení vlastních pozic a prakticky jistá výhra v tomto herním věku.
Nechť slaboduší nepřátelé, kteří si myslí, že nepoctivými a nečestnými praktikami porazí naši rasu jsou zapomenuti v prachu minulosti.
Čest a sláva bojovníkům Tauri.
A teď už jen zase zpacifikovat a zavřít Bakera. 😀